Sebeobrana na zemi

V základním kurzu sebeobrany věnujeme hodně pozornosti stabilnímu postoji a zabránění pádu. Protože ten může situaci zásadním způsobem zvrátit v náš neprospěch – pokud neumíme padat a bránit se na zemi. Troufám si tvrdit, že většina vážných zranění při různých pouličních potyčkách pramení právě z nešťastného pádu. A k tomu, že ztratíme rovnováhu a upadneme, při sebeobranné situaci dojde snadno. (Zejména, když nám k tomu útočník aktivně „pomůže“.)

To je ta horší zpráva. Dobrou zprávou naopak je, že zatímco v postoji umí nějak uhodit každý a i technicky mizerný úder od většího a těžšího útočníka může rapidně snížit (nebo zcela ukončit) vaši schopnost dál se bránit, na zemi je to úplně jiný příběh. Stačí vám jen trocha tréninku a proti někomu, kdo nemá v boji na zemi průpravu žádnou, snadno získáte výhodu.

To ovšem předpokládá, že se na tu zem dostanete způsobem, který vás natolik neotřese (nebo rovnou nezraní), že už žádného boje nebudete schopni.

Zranění při pádu

Opět trochu horší zpráva: Zatímco základy pohybu a sebeobrany na zemi se dají opravdu naučit rychle a relativně snadno, pádová technika je trochu problematičtější. Přesněji řečeno, osvojit si její naprosté základy zas tak obtížné není – ale mít hlavní principy natolik ukotvené, že je dokážete aplikovat i v praxi, už je náročnější. Bojujeme tu totiž proti léty ukotveným špatným návykům.

Mám takovou teorii (potvrzenou zkušeným fyzioterapeutem): My lidé jsme jediní živočichové, kteří neumí správně používat vlastní tělo. Začíná to nejspíš někdy v první třídě základní školy, kdy nám dlouhé sezení v lavicích (a často nedostatek pohybu) začne nabourávat přirozené, zdravé pohybové stereotypy.

Kočka padající z výšky neomylně aktivuje tzv. vzpřimovací reflex, otočí tělo do stabilní polohy, rozprostřením končetin zvýší odpor vzduchu a dopad absorbuje pružným ohybem nohou. Dokáže tak dopadnout z mnohametrové výšky bez zranění. Zatímco (dospělý) člověk se dokáže vážně zranit i při pádu jen z vlastní výšky. Protože padáme způsobem, na jaký není naše tělo stavěné.

Co udělá většina z nás, když uklouzneme a padáme dozadu? Strčíme pod sebe ruce. A zlomíme si ruku (vřetenní kost, kůstky v zápěstí), případně vykloubíme rameno, loket či články prstů. Nebo neuděláme vůbec nic a dopadneme hlavou na zem. Poranění hlavy a/nebo páteře patří k nejčastějším fatálním důsledkům pádu.

Jak tedy padat správně?

Můžeme si vysvětlit, jak padat správně (a taky to ve stručnosti uděláme), ale abyste zvládli pádovou techniku v tréninku (na měkké podložce, po jasném signálu, s vědomím, že budete padat), potřebujete to zkoušet pod odborným vedením pár hodin (suma sumárum, samozřejmě je to značně individuální). Abyste byli schopni ji spolehlivě aplikovat v praxi, když pád tak docela (nebo vůbec) nečekáte, a ještě pod tlakem sebeobranné situace, tedy aby došlo k ukotvení a automatizaci, bavíme se o měsících soustavného tréninku.

Chápu, že to není úplně povzbudivé. Na druhou stranu, když si pádovou techniku osvojíte, tuto dovednost nevyužijete jen v případných sebeobranných situacích. Je velmi praktická do celého života. A stojí za to ji trénovat i jen trochu. Získáte tak šanci, že vám v kritický moment „sepne“ alespoň to základní. A to je (jak už můžete tušit z předchozích řádků):

1. Brada na prsa 
2. Nestrkat pod sebe ruce

Zpevnění krku a přitažení hlavy k hrudi brání úderu hlavou o zem a poranění páteře prudkým pohybem při pádu. Pravidlo nestrkat pod sebe ruce samozřejmě neplatí v případech, kdy alternativou je pád na obličej (nebo jiný pád přímo na hlavu). Hlava by nikdy neměla být prvním místem kontaktu se zemí. Je lepší zlomit si ruku než rozbít hlavu.

Vyjasnili jsme si tedy, že nepadáme na hlavu (ani na ruce, pokud to není jediná možnost zabránění pádu na hlavu). A na co tedy padáme? Na takovou část těla, která dopad nejlépe snese – bez úrazu a ideálně bez bolesti (nebo s minimální bolestí).

Tady teoretický výklad opustíme. Upřímně, ani bych nechtěla, abyste zkoušeli pádové techniky čistě podle psaného návodu. Jestli se chcete naučit, jak padat (a já vám to vřele doporučuji), přihlaste se na kurz sebeobrany, který zahrnuje sebeobranu na zemi , nebo navštivte pár lekcí juda pro začátečníky. Pádovou techniku by měl zahrnovat i trénink dalších sportů, jako je BJJ, grappling, aikido nebo třeba parkour.

Na zemi

Takže jsme trochu přeskočili a už jsme na zemi. Nezranění a schopní se aktivně bránit. Na zemi můžeme čelit dvěma základním situacím:

1. Jsme na zemi, a útočník nad námi stojí.
2. Jsme na zemi společně s útočníkem.

Opět nepůjdeme do detailů a probereme si jen pár základních pravidel.

Vaší zbraní na zemi jsou nohy. A tuhle zbraň můžete používat jen tehdy, když je mezi vámi a útočníkem. Takže když nad vámi útočník stojí, upravujete svou pozici tak, aby vaše nohy mířily k němu. Připravené kopat. A když je na zemi s vámi, děláte opět vše pro to, abyste mezi vás dostali nohy. Vždy si přitom kryjete hlavu a bradu držíte na prsou. Vaše hlava by se nikdy neměla dotýkat země. Jakmile můžete, kopete. A kopete. A kopete.

Je to vlastně docela jednoduché. Jen je potřeba si ukotvit hlavní principy a osvojit základní pohyb na zemi, který může zpočátku působit trochu nepřirozeně. Toho samozřejmě čtením žádného článku nedocílíte. Musíte trénovat. (Pro inspiraci můžete mrknout na krátký sestřih specializovaného semináře zaměřeného na sebeobranu na zemi.)

Vstávání

Když se ocitneme na zemi, máme tendenci se z této situace co nejrychleji dostat zpět na nohy. Ukvapené vstávání je velmi častá chyba. Protože v okamžiku, kdy se snažíme vstát, jsme nejzranitelnější. Zejména, pokud útočník stojí.

Vstávejte až tehdy, kdy je to bezpečné. Tedy když je útočník natolik otřesen vašimi kopy (nebo dost daleko, protože jste se od něj bezpečně vzdálili – s krytím hlavy alespoň jednou rukou a alespoň jednou nohou připravenou v případě potřeby kopat), že po vás nemůže skočit. Ideální je použít tzv. „technický stand-up“, ale ten je samozřejmě potřeba důkladně natrénovat.

Více útočníků

I jeden útočník obvykle v sebeobraně bývá přesila, protože agresoři si málokdy vybírají rovného soupeře. Početní přesila pak samozřejmě situaci dramaticky dále zhoršuje. Pokud bychom v ohrožení více útočníky chtěli najít alespoň něco nadějného, tak by to byla snad jedině možnost, že když nejsou sami, troufnou si agresoři i na někoho, kdo není jednoznačně slabší. Vím, je to chabé.

Všechna pravidla pro úspěšnou sebeobranu platí v situaci početní převahy útočníků dvojnásob. Pokud fyzickému útoku předchází verbální interakce, zkuste působit natolik sebevědomě, aby útočníci znejistěli, jestli jim početní převaha na vás bude stačit. Nepočítejte ale moc s tím, že to vyjde a odradíte je.

Zatímco proti jednomu útočníkovi můžete více taktizovat (protože si ho snadno „ohlídáte“), mít přehled o více útočnících je podstatně těžší. Snažte se postavit tak, aby byli v zákrytu, a nemohli tak útočit oba najednou. Nenechte se zatlačit do pasti – třeba ke zdi. A nevyčkávejte příliš dlouho. Udeřte jako první a udeřte tak, abyste prvního útočníka eliminovali.

Především se ale snažte takové situaci vyhnout. Když před sebou například někde na ulici vidíte skupinku lidí, kteří ve vás vyvolávají špatný pocit, prostě se k nim nepřibližujte. Přejděte na druhý chodník nebo zvolte jinou cestu.

Sebeobrana ve stísněném prostoru / rizikovém terénu

Jak jsme si říkali v textu Boj v sebeobraně I: Co vstupuje do hry, prostředí je významný faktor. Nemůžete utíkat, když jste s útočníkem zavření ve výtahu. Nemůžete mít stabilní postoj (a dát z něj kvalitní úder), když sedíte v autě. Stísněný prostor značně snižuje možnosti obrany a terén může být dodatečným rizikem sám o sobě. Obrana na schodech může skončit nebezpečným pádem, obrana na nástupišti metra v kolejišti. A tak podobně.

Buďte si prostředí, ve kterém se bráníte, dobře vědomi. Zkuste ho využít ve svůj prospěch, je-li to možné. Například, pokud má někdo spadnout ze schodů, ať je to útočník. Pokud padáte oba, ať je vespodu.

Znemožňuje-li vám prostor, ve kterém se nacházíte, bezpečný ústup po fyzickém střetu, o to důraznější musí váš obranný útok být. Na ulici vám stačí udeřit útočníka tak, abyste získali pár vteřin k útěku. Pokud s ním jste zavření ve výtahu, musíte počítat s tím, že by se mohl vzpamatovat dřív, než se otevřou dveře z této pasti. V případě potřeby útočte až do té chvíle. Buďte zákeřní, je-li to nutné. Můžete také stisknout poplachové tlačítko, ale nepočítejte s tím, že pomoc dorazí včas. (A pozor na možnost spuštění bezpečnostní brzy, která by vás s útočníkem uvěznila mezi patry.)

Jednou z nejhorších pastí pak je auto. Obzvlášť pokud jste na sedadle spolujezdce a jedná se o promyšlený útok. Útočník zamkne a tlačítko „dětské pojistky“ je někde u něj (a vy ani nemusíte vědět, kde). Pokud jeho nekalé úmysly odhalíte až za jízdy, počkejte, až zastaví. Mezitím zkuste najít cokoli, co můžete použít na svou obranu. Podle možností (interiér vozu, vaše oblečení, flexibilita) se od něj odtahujte hlavou a natáčejte nohama. Kopejte, pokud to dokážete. Kryjte si hlavu, nenechte se pevně uchopit. Zkuste zatroubit, mohou-li poblíž být další lidé (a vy dosáhnete na klakson nohou).

Jste-li toho schopni, můžete také zkusit použít lest. Předstírejte, že se nebudete bránit, a jednejte ve chvíli oslabené pozornosti útočníka.

Pokud řídíte a spolujezdec začne být agresivní, vyvarujte se „filmovým akcím“ typu záměrného nabourání. Ani když budete připoutaní a útočník ne, nemáte jistotu, že vyváznete bez zranění. Zajeďte někam, kde můžete získat pomoc. Pokud vás ale omezuje v řízení (například sahá na volant), nepokračujte v jízdě. Zastavte a bleskově opusťte vozidlo. (Nevběhněte při tom ale pod kola jiného auta.)

Obecně v těsném prostoru, kde máte málo místa k pohybu, používejte k úderům lokty. Pokud se ocitnete v sevření útočníka, nepřetahujte se. Uvědomte si pozici svých rukou a na jaká citlivá místa dosáhnete. Dloubejte do očí, útočte na ohryzek, sevřete rozkrok zespodu a drťte. Pokud vám nehrozí pád, kopejte. Samozřejmě opět do citlivých míst.

I zde zdůrazním především vyvarování. Když máte z někoho špatný pocit, nenastupujte s ním do výtahu, do auta, nikam, kde byste se nemohli účinně bránit. A (připadám si skoro hloupě, že upozorňuju na takovou samozřejmost) neberte stopaře.

Ozbrojený útočník

Situace s ozbrojeným útočníkem si pojďme rozdělit do dvou základních skupin: vyhrožování zbraní a bezprostřední útok zbraní. Jsou totiž zásadně odlišné a naše reakce by tomu měly odpovídat.

Vyhrožování zbraní

Ne každý, kdo vám mává před nosem nějakou zbraní, ji chce na vás skutečně použít. Dokonce by se dalo říct, že pokud vám s ní vyhrožuje (místo aby ji rovnou použil), tak ji vlastně použít nechce. Což ovšem vůbec neznamená, že to neudělá. O tom, jestli se tak stane, rozhodne vývoj situace. A ten můžete do značné míry ovlivnit.

Když vám někdo vyhrožuje zbraní, dělá to pro to, aby vás zastrašil, přiměl udělat něco, co udělat nechcete. Samozřejmě jsou i jiné případy – může být sám vyděšený a/nebo je „mimo“ (ve změněném stavu vědomí – ať už vlivem nějaké návykové látky, psychické poruchy nebo obojího).

Každopádně chcete v případě ozbrojeného agresora zabránit eskalaci situace – tedy použití zbraně. Jak deeskalovat konflikt jsme rozebírali v textu Boj bez boje: Verbální odrazení v sebeobraně. Najdete tam i „rozhodovací strom“, který zobrazuje možnosti, jak deeskalovat střet podle toho, co agresor chce, a vaší schopnosti či ochoty mu to dát. A v případě, že má zbraň, o to více platí: Pokud můžete, dejte mu, co chce. Žádný majetek nestojí za vaše zdraví nebo dokonce život.

Samozřejmě ne vždy mu můžete nebo jste ochotni vyhovět. Typickým případem jsou sexuálně motivované útoky, kterých jsme se lehce dotkli už ve výše zmiňovaném článku. Jednou tomu věnuju samostatný text. Až k tomu seberu dostatek podkladů – a odvahu. Protože nazvat to „nelehkým tématem“ by bylo ještě eufemistické.

Ale co se týče hmotného majetku… Často říkám, že je na vás, jak se rozhodnete tváří v tvář hrozbě. Tady udělám výjimku: Pokud vás někdo ohrožuje zbraní a požaduje vaši peněženku, telefon, šperky,…., tak mu to sakra dejte a odejděte po svých, živí a zdraví. Děkuju.

Ve výše uvedeném článku jsme řešili i to, jak řešit rozzuřené nebo naopak vyděšené agresory. Vše platí i v případě ozbrojeného útočníka. Jen sebeobranný postoj se může lišit – v závislosti na tom, jakou má zbraň. V případě nože si budete krýt hrdlo a trup a směrem k útočníkovi nebudete natáčet dlaně, ale opačné strany paže (abyste mu nenastavovali tepny). V případě tupé úderové zbraně (např. železné tyče) si kryjete hlavu. Proti střelné zbrani samozřejmě žádný sebeobranný postoj nepomůže. Tam je jediný účinný kryt něco neprůstřelného.

Útok zbraní

I v tomto případě agresor něco chce. Ale rozhodl se, že vám nejdřív ublíží a pak si to vezme. Nebo ublížit vám (případně vás rovnou zabít) je přímo to, co chce. V drtivé většině takových případů nebudete mít žádný prostor pro vyjednávání nebo obranu. Útok si uvědomíte až ve chvíli, kdy máte nůž mezi žebry. Nebo si už taky neuvědomíte vůbec nic. Nikdy.

To neříkám proto, abych vás strašila. (Takových zákeřných, smrtících útoků zbraní je naštěstí v našich podmínkách stále velmi málo.) Jen tím chci zdůraznit, že žádná spolehlivá obrana proti útoku zbraní neexistuje a nejlepší sebeobranou je prevence.  Vyhýbat se místům a situacím, kde by mohlo dojít na zbraně.

Teď si možná někdo sarkasticky řeknete, jestli tedy – po útoku na filozofické fakultě – máte prostě zůstat sedět doma. Na to by se v podobném tónu dalo odpovědět, že například, co se týče nože, k nejvíce smrtelným útokům dochází v domácnostech… Ale teď vážně: Všichni máme představu o tom, kde hrozí setkání s nějakým „nekalým živlem“ nebo „magorem“, který vytáhne zbraň, o něco více než jinde. Noční kluby, after cluby, centrum města v noci… Pokud už tam musíte, buďte obezřetní. A jakmile začne „houstnout atmosféra“, zmizte. 

Ano, existují různé techniky na obranu proti rozličným typům zbraní. Všechny počítají s tím, že o útoku víte včas. Žádná nefunguje spolehlivě. Ani když je budete trénovat roky. Trénujte je, pokud vás to zajímá. Ale nespoléhejte se na to, že vás opravdu zachrání. A nevěřte nikomu, kdo vám bude tvrdit, že vás naučí „snadnou a spolehlivou“ obranu proti noži nebo střelné zbrani. Pokud tím nemyslí tam, kde se začne střílet nebo bodat, prostě nebýt.

„První linií obrany je tu vždy vyhnutí se. Ve skutečném střetu to vůbec nepřipomíná filmy, kde útočník provede záměrný výpad se zbraní a vy jej učebnicově zablokujete a přejdete do protiútoku. Útoky se zbraní jsou téměř vždy zuřivé a vícenásobné. Vybrat si jeden z mnoha jednotlivých útoků k zachycení nebo zablokování je téměř nemožné – a tedy nepraktické.“ (Geoff Thompson, Dead or alive)

Vlastně jsem vám tedy neřekla, co dělat, když na vás někdo míří zbraní a chystá se stisknout spoušť, nebo se na vás vrhá s nožem či nějakou úderovou zbraní v ruce. Jen jsem vás „potěšila“ informací, že vaše šance na úspěšnou obranu jsou v takové situaci velmi malé. No asi tak: pokud opravdu nemáte čas a prostor utéct, poslední šance je zkrátit vzdálenost – zaútočit. Blokovat bodnutí/úder, vychýlit hlaveň mimo svůj směr. Žádné techniky se vám tu snažit popisovat nebudu. Nemělo by to valný smysl. Raději vám znovu zdůrazním, že nejlepší obrana proti útoku zbraní je prevence.

Útočník ve změněném stavu vědomí

Útočníci ve změněném stavu vědomí jsou nevypočitatelní. Jejich jednání může být zcela nepředvídatelné. V jednu chvíli třeba s pláčem žadoní o pár drobných – a ve zlomku vteřiny v nich propukne zuřivost a skočí vám po krku. Nemusí taky reagovat na tělesné podněty (jako třeba na bolest) stejně jako většina lidí. Bavíme se především o lidech pod vlivem drog, s výrazně narušenou psychikou, ale i o lidech momentálně silně rozrušených. A u někoho dochází k  disinhibici (ztrátě zábran) i po relativně malém množství alkoholu, a i pár piv může vést k prudké agresi, zvlášť u lidí s poruchou osobnosti nebo traumatem.

Toliko obecně, protože změněný stav vědomí (tedy stav, kdy je kvalita vnímání, myšlení nebo uvědomování si sebe a okolí narušena nebo upravena oproti běžné bdělosti) může mít mraky různých příčin a projevů. Jediná obecná rada je prostá: Pokud možno se interakci s takovými osobami vyhněte. Když už s nimi v nějaké interakci jste, buďte ve střehu, počítejte s možností náhlé prudké změny chování a co nejdřív se z té situace dostaňte pryč. A zavolejte pomoc. I když jsou pro vás hrozbou, možná ji potřebují sami.

Ochrana jiné osoby

Důležitým pravidlem sebeobrany je, je-li to možné, utéct a nehrát si zbytečně na hrdinu. Když vidíte násilí páchané na cizím člověku, nebuďte samozřejmě lhostejní, přivolejte pomoc. Ale nevrhejte se do boje, pokud nejste Superman. Ale co když se ocitnete v situaci ohrožení přímo s blízkou osobou, někým zranitelným, kdo třeba navíc nemůže dost dobře utíkat? Typicky se jedná o dítě nebo seniora.

Tady je, jak se říká, každá rada drahá. Žádný „univerzální návod“, jak takovou situaci řešit, neexistuje. Záleží na mnoha faktorech. Jak závažná je hrozba? Dá se rychle přivolat pomoc? Jak zdatní v sebeobraně jste vy sami? Jak malé je dítě nebo jak výrazná má senior pohybová omezení? Je útok zaměřený přímo na zranitelnou osobu, nebo na vás? Dokáže dítě utéct a přivolat pomoc, když upoutáte pozornost na sebe a budete „hrát o čas“? Poslechne vás senior, když ho instruujete, aby se nezapojoval, kryl se za vámi, chránil si hlavu?

Co se týče dětí, je radno nepodceňovat prevenci. Stejně jako jim říkáte (že jo?), aby nikam nechodili s cizím lidmi, můžete s nimi vhodným způsobem promluvit na téma, jak se mají chovat, kdybyste se dostali do nebezpečné situace společně. Způsob a věk, kdy je to vhodné, je na vás. Jsou to vaše děti, vy je znáte a víte, co dokáží pochopit.

Ty nejzranitelnější osoby (velmi malé děti a seniory s výraznými pohybovými omezeními) vám někdy nezbyde než chránit vlastním tělem. Pokud nevyhodnotíte, že větší šanci budete oba mít, když pro pomoc poběžíte vy. Nebo můžete pro ochranu druhé osoby využít prostředí či překážky (např. dostat dítě za auto, odstrčit ho do výklenku/vchodu apod.).

Jste-li terčem útoku vy, udělejte vše pro to, aby do konfliktu nebyla zatažena i zranitelná osoba.

U seniorů pak nezapomínejme na to, že i když jsou zranitelní, nemusí být úplně bezmocní. Mohou například přivolat pomoc mobilním telefonem. Pokud zranitelnou osobu zapojujete takovým způsobem do řešení situace, vydávejte jasné a pokud možno klidné pokyny.

 

Specifických sebeobranných situací by se dalo najít mnoho. Ona je vlastně každá specifická. Probrali jsme (ve stručnosti a velmi zjednodušeně) pár z těch, na které se klienti nejčastěji ptají. Pokud máte otázky nebo připomínky, klidně pod článkem komentujte.