„When life gives you lemons, make lemonade,“ radí anglický idiom. Myslím, že je to naprosto skvělá motivační věta. Teda pokud máte pocit, že máte nějak moc přátel.
Když vás něco trápí, jedna z posledních věcí, které chcete slyšet, je hraběcí rada o pozitivním přístupu.
Ne že by snad bylo něco špatného na snaze přetavit špatné zkušenosti do něčeho přínosného a udržet si naději a nadhled. Vůbec ne. Jen to je něco, k čemu musí každý dospět sám, v tu správnou chvíli.
V těžkých momentech od druhých často potřebujeme slyšet jen: „Chápu, že je to těžké.“ Nebo vůbec nic. Jen vědět, že jsou tady.
Když v nesprávný okamžik někomu vnucujete pozitivitu – a ještě nějakou frází (ideálně brutálním anglicismem) – má to asi takovou užitečnost, jako když vám maminka před školním lyžákem radila: „Hlavně si nezlom nohu.“ („Díky, mami, ještě žes to řekla, protože přesně to jsem původně měla v plánu!“)
A nejenže nepomáháte. Ještě tomu druhému můžete podsouvat pocit, že pokud není momentálně schopen vydupat ze sebe pozitivní přístup, je s ním něco špatně.
Není. Když se vám děje něco hodně nepříjemného, vztek, strach a jiné silné negativní emoce jsou naprosto přirozené. Potřebujete to zpracovat. A pak třeba dospějete i k té výrobě limonády. Vlastním tempem.
Pro všechny, kdo čelí nějakému protivenství – a k tomu ještě dobře míněným iritujícím motivačním moudrům okolí, jsem pár těch úsloví lehce adaptovala na reálný život. Protože někdy nezbývá než se tomu zasmát. A občas je jedinou stravitelnou formou humoru černočerný sarkasmus.
- Co tě nezabije, nejspíš se teprve rozcvičuje.
- Všechno zlé je pro něco dobré. Třeba pro kreativní rozvoj maladaptivních strategií.
- Každý mrak má stříbrný okraj. Protože stříbro dobře vede proud.
- Když se jedny dveře zavřou, jiné se otevřou. Pod tebou.
Shrnula bych to asi následujícím způsobem: Když ti život nadělí citrony, stříkni s nimi do oka tomu, kdo ti přemoudřele vysvětluje, že z nich máš udělat limonádu.
