Kristýna Freiová: „Co když nemusíme nic a můžeme cokoliv?“

S Kristýnou Freiovou, autorkou románu „Nesmrtelný hrabě“, jsme si povídali o její druhé knize, kterou vydala Fortuna Libri, o psaní nebo taky třeba o nesmrtelnosti…

 

O čem je vaše nová, již druhá kniha Nesmrtelný hrabě?

Jak už název napovídá, je to román o nesmrtelnosti, ale nejen o ní. Hlavním hrdinou mé knihy je jedna z nejspornějších postav světových dějin, muž, který si říkal hrabě de Saint-Germain. Teorií o něm je mnoho, včetně těch, které zpochybňují jeho existenci jako takovou. Proto jsem se rozhodla, že odložím všechny jeho známé podoby, všechny teorie a vytvořím vlastní.

Ve svém příběhu odehrávajícím se ve Švédsku a Francii za třicetileté války, jsem tedy zachovala jen jméno, pod kterým tento tajemný muž vystupoval a motiv, který ho proslavil. A tím je právě nesmrtelnost. Hrabě de Saint-Germain, ať si o něm myslíme cokoliv, se totiž nesmrtelným stal. Vydáváme se tedy společně s hlavní postavou románu na cestu, na jejímž konci nemusí být jen transformace hrdiny, ale i naše vlastní. Proto si jako autor kladu otázku, zda nesmrtelnost není dostupná pro nás všechny? Jde ale především o román dobrodružný. O moji poctu romantickým hrdinům stavějícím se proti zdánlivě nepřekonatelnému a danému. Tomu, co určil někdo jiný.

 

Myslíte při psaní na čtenáře, jak na ně bude kniha působit? Jak vůbec vzniká taková kniha? Máte předem celý příběh rozmyšlený, nebo rozehráváte postavy a necháváte děj volněji plynout?

Určitě na čtenáře při psaní myslím, ale jen do takové míry, aby se to pro mě nestalo svazujícím. Známe to ze života. Někdy musíme hodit očekávání druhých a jejich názory za hlavu. Protože ten nejpodstatnější názor je stejně ten vlastní.

Často se mi dříve při tvorbě stávalo, že jsem věci promýšlela až moc. Tak jsem se na samotné psaní připravovala, až jsem nakonec nenapsala nic, anebo mi něco podstatného uniklo. Nakonec si mě našel zcela opačný přístup. Nechávám proto děj plynout, postavy žít vlastními životy, jako by každý den, když usedám k psacímu stolu samy rozhodovaly co podniknou, jak se zachovají. Já pak jen všechno zaznamenám. To ony vypráví příběh, ne já.

 

Kmotr vaší knihy Nesmrtelný hrabě Ivo Šmoldas o ní řekl, že se čte velice dobře a svižně, téma je lákavé, originální a podnětné pro úvahy o smyslu naší existence. Bylo vaším hlavním záměrem přimět své čtenáře k přemýšlení?

To bylo asi vždy mým záměrem. Tedy v první řadě jsem si přála napsat poutavý a zajímavý příběh, který by byl nosnou konstrukcí a zároveň zastřešením pro případné zamyšlení nejen moje, ale každého, kdo si někdy nějaký můj text bude chtít přečíst.

 

Kdy jste se rozhodla, že budete spisovatelkou a podpořili vás v tom vaši blízcí, nebo vás od tohoto záměru někdo spíše odrazoval?

Doma mě neodrazovali, naopak. Bez mých blízkých, by nejspíš žádná kniha nikdy nevyšla. Za to na škole nás odrazovali od rána do večera. Bylo to na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Přímo tvůrčí psaní a publicistika. Na jednu stranu se nás snažili naučit něco z řemesla a na druhou nás odrazovali. Především nás ale nutili číst veliké množství knih, a to bylo k nezaplacení.

  

Máte nějaký literární vzor?

Mých literárních vzorů je mnoho. Ovlivnil mě Michail Bulgakov, Otfried Preussler, Thomas Mann, Miloš Urban, Božena Němcová nebo Karel Jaromír Erben.

 

Jaký je to pocit vidět někoho číst vaši knihu?

Nepopsatelný. Ještě před dvěma lety to byl nedosažitelný sen. Moc jsem si přála, aby mi knihu někdo vydal. A když mi píší třeba i cizí lidé, že se jim knihy líbí, naplňuje mě to neskonalou vděčností.

 

Velkým tématem vaší nové knihy je nesmrtelnost. Je pro vás osobně její představa lákavá?

Určitě ano. Nejvíc moji touhu po nesmrtelnosti vystihuje asi právě můj poslední román. Chápu nesmrtelnost jako součást nějaké cesty, řekněme za osvícením, za překonáním daností, všeho, co si myslíme, že musíme, všech nařízení, všeho, co někdo určil za nás, a co my jsme přijali, aniž bychom se ptali, proč by to tak mělo být. Proč bychom měli trpět? Proč bychom měli být nemocní, proč bychom měli umírat? Co když je vše úplně jinak? Co když nemusíme nic a můžeme cokoliv?

 

Co Nesmrtelný hrabě nabízí čtenářům? Proč by si knihu měli přečíst?

Je to příběh muže, který dokázal překonat sám sebe, všechny hranice, vše, o čem lidé kolem něj smýšleli jako o nemožném, vše, co mu nařizovala nejen doba, ve které žil, ale i svět sám. Dokázal, že realita našeho světa je jen zdánlivá a že je možné ji změnit. Ano, dokázal se postavit světu. Nepřestal být ale jeho součástí. Zjistil, že ho i tak dál zraňuje, protože ostatní lidé, ti, které miloval, nedokázali to, co on. Ale i přes tuto skutečnost je Nesmrtelný hrabě příběhem o naději, a to především. O naději pro každého z nás.

 

Na čem pracujete právě nyní a kdy se můžeme těšit na vaši další knihu?

Začala jsem psát pokračování Nesmrtelného hraběte. Jak řekl pan Šmoldas, je to praktická látka pro autora, psát o nesmrtelném hrdinovi, neboť jde o materiál na několik pokračování. Kdy by však mohl vyjít, netuším. Snad co nejdříve.

 

Více informací o Kristýně Freiové se dozvíte je na jejích webových stránkách.

Zaujala vás kniha Nesmrtelný hrabě? Zkuste ji vyhrát v naší soutěži

K dostání je také u dobrých knihkupců nebo na internetu:  Nesmrtelný hrabě – Kristýna Freiová v českých e-shopech  (Zdroj: Heureka.cz)

Mohlo by se vám líbit

Patrik Stoupa a Markéta Poulíčková zpívají pro dobrou věc

Zpěvačka Markéta Poulíčková a zpěvák Patrik Stoupa spojili své síly pro dobrou věc. Nadační fond Světluška má díky nim vlastní píseň, duet “Je to znát”. K písni vznikl také videoklip. Na projektu Markéta a Patrik spolupracovali s producentem  Zbyňkem Raušerem více než půl roku. Průběh natáčení byl totiž kvůli koronaviru několikrát přerušen. Nakonec se interpreti rozhodli jít s písní ven i v těchto nelehkých dobách. „Natáčeli jsme ve studiu ve Svárově, nahrávka je skvělá a […]

SEBEOBRANA: Prevence vs. victim blaming

Hranice mezi prevencí a „victim blaming“ „Je lepší se problému vyhnout než utíkat, je lepší utíkat než uklidňovat, je lepší uklidňovat než bojovat, je lepší bojovat než zemřít.“ (Rory Miller) Téma prevence v sebeobraně je důležité – a někdy tak trochu kontroverzní. Proč kontroverzní? Protože je velmi tenká hranice mezi prosazováním opatrnosti a přenášením odpovědnosti na oběť (tzv. victim blaming). Když jako instruktorka sebeobrany říkám klientkám, že pokud je ve 2 ráno v opuštěném parku […]

Po boji 1: Kdy končí sebeobranná situace

Hrdina odrazí útok zlosyna, druhého elegantně kopne do hlavy, udělá efektní otočku a dorazí zloducha číslo jedna ranou provázenou zvukovým efektem hodným slavného finále. Pak se usměje a s kráskou v rámě odchází do zapadajícího slunce. Všichni to známe z filmů, ale asi tušíme, že realita je trochu jiná. Když vám nic jiného nezbyde a musíte v sebeobraně bojovat, budete čelit následkům – ať už boj dopadne jakkoli. Ty následky mohou být nepatrné, výrazné nebo […]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Web používá Akismet ke snížení množství spamu. Zjistěte, jak jsou zpracovávány údaje z komentářů.