V aktuálně notně probírané kauze „Cornell Seven“ bylo ve skupinovém chatu, kde se psalo o „free p*ssy“, více než 50 mužů. Nikdo z nich nezakročil. Silně intoxikovanou studentku sexuálně napadlo „jen“ 7 studentů, ale spoluodpovědní jsou všichni.

A součástí problému jsou i ti, kdo dnes kauzu komentují stylem:

„Nemohla se divit, když šla sama do domu mužského bratrstva.“

„Chce si zachránit pověst, protože se styděla, že měla sex s tolika muži.“

nebo „Sedm nadějných studentů má zničené životy kvůli jejímu tvrzení!“

Pro tyhle jevy je spousta odborných názvů: victim blaming, himpathy, epistemická nespravedlnost, asymetrie odpovědnosti, rape culture… Mluví o tom teď hodně lidí, což je dobře. Já se v tomto článku chci obrátit na muže, kteří nikoho neznásilňují, ani se nikde aktivně nezastávají násilníků, ale mají pocit, že se jich podobné věci nijak netýkají.

Chci se vás zeptat: Jakto, že vás to nechává klidnými? Násilníci jsou důvod, proč se ženy necítí bezpečně ve vaší blízkosti, dokud vás pořádně neznají.

Nedávno jsem měla rozhovor se dvěma inteligentními, slušnými muži. A od jednoho z nich jsem slyšela: „Tohleto ´#meetoo´ způsobuje, že se chlap bojí oslovit ženu, aby hned nebyl obviněný z napadení.“ Mnoho mužů se cítí ohrožených, ukřivděných. A svým způsobem vlastně právem. Nikoho neplánují napadat. Jasně, že se jich dotýká, když mají pocit, jako by je z takového záměru někdo obviňoval. A zlobí se za to na ženy.

A to je ten problém.

Myslím, že těm dvěma zmíněným mužům, se kterými jsem mluvila, se mi snad podařilo vysvětlit, že jejich zloba je správná – ale nesprávně namířená. Pomohlo moje oblíbené přirovnání, které jsem kdesi četla a vrylo se mi do paměti:

Představte si, že víte, že malá část bonbonů v misce je prudce jedovatá. Neznamená to, že jsou jedovaté všechny. Ale znamená to, že byste je nezačali bezmyšlenkovitě jíst jeden po druhém. Ne proto, že byste se báli každého bonbonu, ale protože předem nepoznáte, který je bezpečný.

Lidé samozřejmě nejsou bonbony. Toto přirovnání neslouží k hodnocení mužů, ale k vysvětlení principu rozhodování v podmínkách nejistoty. A to je ten rozdíl, který bohužel mnoho lidí nechápe.

Slušní muži, nezlobte se na ženy, že jsou opatrné. Zlobte se na ty, kvůli kterým k tomu mají sakra dobrý důvod.

A ženy, zkusme se slušnými muži mluvit. S těmi, kteří násilí neobhajují, ale nechápou, že boj proti němu není namířený vůči nim osobně. Čím více mužům se nám to podaří vysvětlit, tím více nás bude stát proti násilníkům.

Slušní lidé, buďme součástí řešení.