Matouš Rajmont: Řekli jsme si s „Miminem“, že třeba vyprodáme Lucernu

Matouš Rajmont se nezastaví. Když jsme se setkali k rozhovoru, měl už ten den odtelefonováno přes 6 hodin a minimálně jednou tolik ještě před sebou. Koneckonců zvládl vyřídit hned několik pracovních telefonátů i během interview. Nikdy ale „neztratil nit“ a vždy navázal přesně tam, kde skončil. Žádný stres a uspěchanost na něm nevidíte, působí naprosto klidně. Koneckonců, když máte na svém kontě řádově stovky, ne-li tisíce velkých akcí všemožných typů, vyprodali jste 11x Lucernu a jste ve svém živlu ve spoustě různých pracovních a životních rolí, hned tak něco vás asi nezaskočí. Myslím, že kdyby vedle našeho stolu přistáli mimozemšťani, Matouš Rajmont nehne brvou a jedním telefonátem jim vyřídí povolení k pobytu.

 

Závěr fighterského roku bude patřit tradičně Lucerně a Galavečeru profesionálního boxu a K1. Vy jste hlavním promotérem a také organizátorem akce. Jak dlouho dopředu se akce připravuje?

Lucerna se připravuje v podstatě nonstop. Jedna Lucerna skončí, vyspím se a začnu chystat další Lucernu, protože je potřeba připravit nový vizuál, začít shánět nové partnery, mít v hlavě, kdo by tam chtěl zápasit… Takže když mi někdo říká, jak je to super, že teď budu mít půl roku klid, tak odpovídám, že se asi zbláznil. Protože teď přijde ten největší blázinec. Někdy se samozřejmě dostaví únava a říkám si, že bych se na to nejraději vykašlal, ale pak potkám třicet lidí, kteří mě poplácají po ramenou a říkají: „Hele, Lucerna byla super, já se tak těším na další!“

Vlastně jsme si na sebe upletli takový bič. Samozřejmě nedělám jen Lucernu, ale Lucerna mě budí ze sna a mám k ní asi největší vztah. Říct „Vyprodal jsem Lucernu,“ je asi sen každého umělce a promotéra a my to můžeme už teď stoprocentně říct pojedenácté.

 

A na co se letos můžeme obzvláště těšit?

Těšit se můžeme jako vždycky na nejlepší možné zápasy.  Lucerna už si získala takovou image, že ti kluci tam chtějí být a sami se ozývají. Samozřejmě existují jiné organizace, jako například Oktagon, s akcemi, které fungují skvěle, ale my jsme asi něčím jiní. Jedeme v tom duchu 30. let, lidi se těší i na ten dresscode, o zahájení se stará jeden z nejlepších českých choreografů Pavel Strouhal s Anet Antošovou, máme výborného moderátora a tak dál…

Je pro mě taky zábavné, že z toho trochu vznikla i taková „oldschool fight night“. Vracejí se mi tam opravdové legendy, které mi říkají: „Kdybych si chtěl ještě někdy bouchnout, tak v Lucerně.“

 

Na jaký zápas se vy osobně těšíte nejvíc?

Na všechny. Dáváme na program jen zápasy, na které se pak sami těšíme. Lidi, jejichž styl se nám líbí. Kdybychom tam dali zápas Pepy s Frantou z Horní Dolní, kteří mi nic neříkají, tak se na to těšit nebudu. Ale takový zápas tam nebude.

 

Jak dlouho dopředu máte vyprodáno?

Tak zhruba kolem listopadu už řešíme jen pár volných vstupenek.

 

Jaké byly začátky Boxu v Lucerně? Vzpomínáte někdy na první ročník?

Dělalo se to všechno samozřejmě jednodušeji. Kdybych to přirovnal třeba k balení holek, tak když přijedu na první rande v krásném autě a pak na druhou v podobném, tak na třetí nemůžu dorazit v žigulíku. První ročník Lucerny se dělal dobře, bylo to jedno z prvních podobných gala. Dneska už je velká konkurence, ale především jsme vlastně největší konkurencí my sami sobě. Nastavili jsme určitý standard a pokaždé musíme myslet na to, jak tu akci zase „vytůnit“. Už to není o tom zavolat pár kamarádům, ať si zaboxujou, a prodat pár vstupenek.

Ladíme zahájení půl roku dopředu, kdo kdy přijde, kolik tanečnic, co budou mít na LEDkách za grafiku a tak dále. Dřív jsme neměli ani ty LEDky. Dřív se postavil ring, ten jsme si snosili dolů a prodali jsme pár vstupenek… Dneska už to takhle vůbec není. A přibyly taky samozřejmě věci jako sociální sítě, které je třeba spravovat. Prostě je z toho teď takový Rolls-Royce a všechno musí šlapat. A každým rokem si tu laťku nastavujeme výš a výš.

 

Matouš Rajmont s Miroslavem Pekem
Jak vlastně nápad na box v Lucerně vznikl?

Na tréninku se skvělým kámošem, který bohužel před dvěma lety tragicky zemřel. (Jeden z nejuznávanějších promotérů bojových sportů Mirek „Mimino“ Pek byl na konci července 2017 sražen rychle jedoucím autem a v nemocnici svým zraněním posléze v srpnu podlehl.)

Jen jsme tak mezi řečí prohodili, že co kdybychom udělali nějaké gala. Pak jsme si ráno zavolali a dohodli se, že to zrealizujeme. „A kde to uděláme?“ –  „Tak třeba vyprodáme Lucernu.“ –  „Tak jo.“

 

Na Sport 5 také provázíte pořadem K.O.Magazín, moderujete mnoho boxerských akcí. K boxu máte opravdu hodně blízko, koneckonců sám jste boxer. Jak byste popsal svůj vztah k tomuto sportu?

Já mám celkově pozitivní vztah ke sportu. Odmala jsem sportovec, hrál jsem celý život fotbal a pořád se ho snažím hrát, hrál jsem třeba i tenis. Ale ten box má samozřejmě zvláštní místo. Když jsem byl malý, šel film Pěsti ve tmě, zároveň s tím vyšlo nějaké pokračování Rockyho. Kdo z dětí neboxoval, tak druhý den potom, co byly v televizi Pěsti ve tmě, tak neexistoval. A já k tomu tíhnul s nějakými pauzami taky skoro celý život.

Box mám prostě rád, i když je pravda, že už mi občas trochu leze na makovici. Když jeden den moderuju K.O.Magazín, druhý den dabuju Total Combat, třetí den moderuju galavečer, do toho mám na Facebooku spoustu přátel z boxu, kteří dávají boxerské příspěvky, večer je nějaký zápas, na který se musím podívat, protože se na něj nejde nepodívat,… tak jako jo, jsem trochu poznamenaný. Ale vztah k boxu mám každopádně velmi kladný a budu ho mít kladný až do smrti. Je to hrozně fajn sport, férový a poctivý, s úctou k soupeři. I když v dnešní době nějakých těch „trash-talků“ si samozřejmě všichni hrajou, jak se nenávidí, tak ono to tak tak úplně není.

 

Co říkáte na současnou popularitu dalších bojových sportů?

Lidem vyhovuje show. Když byl v O2 Areně galavečer Marpo vs. Rytmus, kde byly samozřejmě i jiní výborní zápasníci, tak tam spousta lidí přišla kvůli tomu, že se jdou podívat na Marpa, i když předtím nikdy na žádném zápase nebyli. A chtěli se podívat, jak boxuje Patrik Vrbovský. Tím si někteří lidé získali vztah k bojovým sportům. Hlavně se to týká MMA. Třeba thaibox je z hlediska sledovanosti trochu v ústraní, což je škoda, protože tu samozřejmě jsou lidi, kteří pro to dělají maximum. Kdybych dnes uspořádal thaiboxerský galavečer, tak tam přijde 500 lidí. Thaibox je pro fajnšmekry. MMA díky lidem jako Connor McGregor, díky UFC a fungujícímu marketingu lidi nalákal. Nemyslím tím ale, že by to lidi kolem thaiboxu dělali špatně, oni to prostě dělají hodně srdcem. Neříkám, že je potřeba do toho přivést ten business, ale holt bez něj nebudou ty vyprodané haly. Bez té show a příběhů okolo. Ale já bych určitě nechtěl ten sport kazit a oni ho taky nechtějí kazit. Řekl bych to asi takhle: Dobré divadlo nebývá vyprodané…

 

Ale abychom se nebavili jenom o bojovém sportu. Máte mimo jiné také agenturu A-PROPOS. Jaké další zajímavé akce kromě boxu v Lucerně máte na svém kontě?

Naše produkční historie je asi 24 let a bylo toho opravdu nesčetně. Děláme všemožné akce, od tiskovek, až po vánoční večírky, festivaly, turnaje, galavečery, vyhlášení cen… Toho je tolik, že výčet zpětně úplně nejde říct. Když mi dneska řeknete, že uděláme maraton v Žitné ulici, tak ho prostě uděláme.

 

Jste promotér, moderátor, majitel reklamní agentury, organizátor společenských a reklamních akcí, boxer, herec… Na co jsem zapomněla?

Já bych to asi shrnul na podnikatel.

 

K tomu herectví: Pokud se nemýlím, v první herecké roli jste se objevil už ve 4 letech (film Poslední zkouška). Jak na to vzpomínáte?

Točil jsem s mámou jako malé dítě spoustu věcí, filmy, televizní inscenace. Často mi pošle někdo nějaké video a může se umlátit smíchy. Nedávno mi někdo poslal nějaké Zpievanky a to jsem se taky zasmál. Vydařený film byl třeba Pětka s hvězdičkou.

 

Máte samozřejmě i mnohem novější role…

Třeba v Ordinaci jsem byl rok a půl skoro v každém díle. Nedávno se přihodilo něco, co mě překvapilo, totiž že jsem se tam vrátil, ale v úplně jiné roli. Nejdřív jsem byl kamioňák a pak organizátor nelegálních zápasů. V poslední době vlastně hraju jenom boxery, vymahače a vrahy. Jen v Modrém kódu jsem byl lékař. Myslím, že to funguje tak, že někde někdo něco točí, potřebují někoho zavraždit nebo z něj vyrazit prachy, tak si řeknou: „Jo, hele, to by mohl být Rajmont.“ Takovou asi poslední normální roli jsem měl v Kvasce, jinak pořád jen někoho mlátím nebo z něj vymáhám peníze.

 

Jaká role byla vaše nejoblíbenější?

Nejvíc mě bavilo hrát v divadle v představení Touha, což byla vlastně přenesená Kvaska z filmu na jeviště. Tam byla i sranda. Jinak natáčím rád proto, že si u toho i odpočinu. Mám pocit, že pracuju, a přitom relaxuju, baví mě to, jsem mezi lidmi, mezi kterými jsem vyrůstal. Stejně jako se pohybuju v boxerském prostředí, tak se pohybuju i v hereckém prostředí.

 

Matouš Rajmont s Karlosem Vémolou v K.O. magazínu
Na čem všem aktuálně, samozřejmě kromě Lucerny, ta je jasná, pracujete?

Tak třeba tento týden natáčím K.O.Magazín, který řeším komplexně, co se hostů týká, otázky a tak dále, pak musím nadabovat pořad o bojových sportech na Sport 5 Total Combat. Dál jsem o víkendu přes noc natáčel film. Do toho provozujeme v Říčanech Barber shop, pak mi taky končí sezóna půjčovny lodí v Chorvatsku, zařizuju nějaké výroby, tisky a ještě moderuju galavečer v Poděbradech. A to mi určitě teď ještě něco vypadlo…

 

Ale nejste workoholik…

Ne, vůbec ne. Tuhle nemoc bych nechtěl.

 

Dokážete říct, která z té obrovské spousty vašich pracovních rolí je pro vás nejdůležitější?

Produkce. Produkce mě naplňuje. Já jsem v osmi letech ve svém pokoji organizoval koncert skupiny WC1, kde jsem bubnoval, a přišlo skoro patnáct lidí. V osmi letech jsem oblepoval Vokovice plakátkama, že máme koncert, ve třinácti letech už jsem organizoval fotbalový turnaj za barákem, pak jsem v rádiích organizoval fotbalové turnaje mezi rádii a tak dále. Organizace mě prostě neskutečně baví. Já si třeba vůbec nedokážu představit, že bych neměl mobil. Když můžu běhat na akci s vysílačkou a mít na ní třicet lidí najednou, tak mi to hrozně vyhovuje.

 

A umíte někdy vypnout? Telefon i hlavu?

Neumím. Všichni už jsou zvyklí: „Když něco nejde, nevíme, jak na to, tak zavoláme Rajmonta a on to nějak zařídí“. A mně to vůbec nevadí. A když nevím já, tak mám tým lidí, kteří vědí.

 

Matouš Rajmont s maminkou Ivou Hüttnerovou
Je něco, co byste na závěr ještě rád zmínil?

Teď dělám s mámou krásný projekt „Bazar pro psy“. Je to akce, kterou vymyslela se ségrou, zavolala kamarádkám, jako jsou třeba Lucka Bílá, Halina Pawlowská, Dana Batulková a další. A všechny nanosily různé věci a vznikla krásná akce, na které jsme loni vybrali přes 100 tisíc. Dáváme to na psí seniory. Mám k tomu docela silný vztah, protože mi to přijde hrozně smutné. Je smutné samozřejmě, i když je v útulku štěně, ale na ty seniory se tak jako zapomíná. Na psy, kterým je třeba devět, páníček umřel a on to vůbec nechápe, proč jeho páníček najednou není doma. Tak jsme se s mámou do toho nějak vžili a děláme teď zase 21. září akci, kde prodávají slavné osobnosti. Donesou věci, věci se prodají a peníze se předají.

 

foto: archiv Matouše Rajmonta

 

SOUTĚŽ

Pokud si nechcete nechat ujít 11. ročník Galavečera profesionálního boxu a K1 v Lucerně a ještě nemáte lístky, přinášíme vám možnost vyhrát je v soutěži s život-online.cz!

 

Mohlo by se vám líbit

PRVNÍ POMOC I: KOLAPSOVÉ STAVY

Dokázali byste v případě nutnosti správně poskytnout první pomoc? Ve spolupráci s Jiřím Chvojkou, profesionálním záchranářem s více než 10letou praxí a zakladatelem Firsthelp educations, jsme pro vás připravili sérii článků o první pomoci. V prvním se zaměříme na jednu z nejčastějších situací nutnosti poskytnutí první pomoci – kolapsové stavy.   Co se stalo? Kolapsy se dělí na takzvané spatřené […]

Nový videoklip Naděje – touha, vášeň a poledance

Frontmana Naděje Petra Cieplého jsme se zeptali, jak vznikal nový videoklip kapely. A jako malou ochutnávku vám přinášíme fotografie z jeho natáčení. Videoklip k písni “Dej mi”, režírovaný Petrem Juračkou, bude mít premiéru už tuto neděli (4. 8. 2019) večer. Tanečnice v něm ztvárňují souboj mezi protiklady na stylové scéně s poutavými světelnými efekty. Píseň […]

VIDEO: Se skupinou Naděje nejen o hudbě…

S Petrem Cieplým, Filipem Najserem a Tomášem Pavlíčkem z oblíbené české hudební skupiny Naděje jsme si povídali nejen o hudbě či připravovaném novém videoklipu, ale taky třeba o charitě nebo o fanynkách… Během rozhovoru a focení kluky přišel pozdravit také jeden z klientů Domova Laguna Psáry, kterým svou hudbou přináší radost. Děkujeme skupině Naději za […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..