Všichni to známe z filmů, ale asi tušíme, že realita je trochu jiná.

Když vám nic jiného nezbyde a musíte v sebeobraně bojovat, budete čelit následkům – ať už boj dopadne jakkoli. Ty následky mohou být nepatrné, výrazné nebo zdrcující – záleží na mnoha okolnostech. Mohou být zdravotní, právní, společenské, psychické. Mohou vám trvale změnit život.

Probereme si je postupně, ale začněme tím nejdůležitějším: Kdy končí sebeobranná situace. Protože abyste vůbec měli možnost čelit nějakým následkům, musíte se z ohrožující situace nejprve skutečně dostat.

Bezpečný odchod

Z pohledu práva nutná obrana končí ve chvíli, kdy útok skončil nebo už bezprostředně nehrozí. To ale neznamená, že skončila sebeobranná situace. Její konec si můžeme rozdělit na dvě fáze:

1. Bezprostřední: Sebeobranná situace končí v tu chvíli, kdy jste v bezpečí.
2. V delším horizontu: První kroky, které podniknete k eliminaci/snížení důsledků.

Bezprostřední konec sebeobranné situace

To, že útočník už neútočí nebo nehrozí zjevně další bezprostřední útok, neznamená, že jste v bezpečí. Útok (nebo jeho bezprostřední hrozba) jsou „pouze“ signálem k fyzické obraně. Sebeobranná situace začíná mnohem dřív – a také později končí.

Napsala jsem tu spoustu textu na téma obrany předcházející fyzické obraně, tak doufám, že otázka začátku sebeobranné situace je zodpovězená. Když odcházíte z klubu, kde zhoustla atmosféra a vzduchem poletují verbální útoky, řešíte sebeobrannou situaci. Když přecházíte na druhý chodník, abyste se vyhnuli agresivně se projevující skupince podroušených lidí, řešíte sebeobrannou situaci. Když na verbální projev agrese reagujete deeskalací, řešíte sebeobrannou situaci. A tak podobně.

A konec sebeobranné situace také sahá dál, než kde zákon stanovuje mez nutné obrany. Sebeobranná situace končí tehdy, kdy už se nemusíte bránit. Nejen fyzicky. Když jste v bezpečí. Ale co to přesně znamená? Nadpis napovídá. O bezpečném odchodu jsme se už bavili v textu Boj v sebeobraně II: Základní pravidla boje. Základ je se po fyzickém střetu ihned vzdálit od útočníka a to takovým způsobem, abyste při tom byli připraveni na možný následný útok a současně si byli vědomi možných dalších hrozeb kolem sebe.

Na kurzech někdy říkám: „Představte si, že jste úspěšně odrazili fyzický útok, vysekli kombo tak, že bych vám zatleskala, dostali mnohem většího a silnějšího agresora do kolen… a pak nacouváte pod tramvaj. To je docela pech, ne?“ Upozorňuju taky na to, že může agresor zaútočit znovu ve chvíli, kdy jste na moment strnuli v šoku z toho, že jste někoho opravdu udeřili. A že se to může stát, i když si myslíte, že „má dost“. I úder švihnutý naslepo z předklonu vás může poslat k zemi. Jak poznáte, jestli byla vaše fyzická sebeobrana dostatečná, jsme si rozebrali ve výše zmíněném textu.

Další hrozby mohou mít podobu překážek v bezpečném úniku nebo třeba druhého útočníka (či více). Především ale nepředpokládejte, že útok skončil, dokud nejste skutečně v bezpečí (více o tom opět ve výše zmíněném textu).

A co se týče úderů, které vás zastihnou nepřipravené, rozdíl mezi tím, jestli v blízkosti agresora zůstáváte ve střehu (ideálně v sebeobranném postoji), nebo nejste připraveni, ukazují následující videa.

 

Verbální střet náhle eskalující v tvrdý úder:

Příklad toho, že úder může přijít ve chvíli, kdy si myslíte, že už je konec:

Guy gets sucker punched after fight
byu/MikeisTOOOTALLL inPublicFreakout

 

A trocha té pozitivní motivace. Video níže sice není úplně ideální příklad (útočníkův pokus o tzv. „sucker punch“ není zrovna zdařilý a mladík ve videu je hodně rychlý, obvykle ale úder nestihnete vykrýt, když máte ruce dole jako on), každopádně ale ukazuje, jak může změnit vývoj situace, když jste ve střehu a stihnete včas zareagovat na pokus o překvapivý útok.

When sucker punching goes wrong
byu/Sedothdo inStreetMartialArts

 

Konec sebeobranné situace: bezprostředně poté

Když jste se bezpečně dostali z bezprostřední blízkosti agresora, vaše další kroky budou záviset na situaci. Je v okolí nějaké další nebezpečí? Jste zranění? Je útočník zraněný? Mohl by vás pronásledovat? Jsou přítomni další lidé?

Právě v téhle fázi spousta lidí dělá chybu. Myslí si, že když už odchází z místa konfliktu, je hotovo. Ale sebeobranná situace končí teprve tehdy, když jste opravdu mimo dosah hrozby. To může znamenat rychle se přesunout na místo, kde je více lidí, zavolat pomoc, zkontrolovat vlastní zranění nebo se ujistit, že vás útočník nesleduje. Teprve když jste v prostředí, kde nehrozí bezprostřední ani následný útok, můžete mluvit o tom, že jste opravdu v bezpečí.

A jakmile není v přímém ohrožení vaše zdraví či život, vyhodnoťte situaci a rozhodněte se o dalších bezprostředních krocích, které budou v případě potřeby minimalizovat následky fyzické obrany. Sem může spadat mnoho opatření – podle konkrétní situace. Například zkontrolovat vlastní zranění (adrenalin často potlačí bolest → člověk ani neví, že krvácí), zajištění kontaktů na svědky (nikdy ale ne za cenu ohrožení svého bezpečí) nebo si udělat rychlé poznámky (co se stalo, kdy, kde) → paměť pod stresem může selhávat.

Pokud jste velmi rozrušení, zkuste chvíli klidně dýchat a „pročistit si hlavu“, než uděláte cokoli dalšího. Můžete také kontaktovat někoho blízkého pro radu a podporu (už jen pocit podpory snižuje stres a pomáhá zvládnout následky). Ale pozor, pokud je útočník (nebo někdo jiný) viditelně vážně zraněný (nebo to nedokážete posoudit, ale mohl by být) nebo hrozí další nebezpečí, neodkládejte přivolání odborné pomoci.

Kdy volat 158

Když dojde k fyzickému střetu, doporučuje se obvykle zavolat policii. (A někdy i tehdy, když k samotnému střetu nedojde, ale agresor působí jako vážná hrozba.) Ten člověk může napadnout někoho dalšího. Nebo se u něj projeví důsledky střetu (pokud k němu došlo) v podobě zdravotních následků a začne se to vyšetřovat. Nebo zavolá policii nějaký náhodný svědek… A vy budete mít problém.

Rozhodnutí zavolat policii může být snadné, když jste například žena, kterou hrubě napadl cizí muž někde na parkovišti a vy jste tak tak vyvázla z děsivé situace. V jiných případech ale můžete váhat…

Představte si třeba následující scénář. Jste vysoký, dobře stavěný muž, chodíte na tréninky sebeobrany nebo bojového sportu a na zastávce na vás začne agresivně dorážet menší muž, nejspíš pod vlivem nějaké návykové látky. Pokusí se vás napadnout, vy mu dáte jednu ránu a on dá pokoj. Vypadá sice otřesený, ale nezraněný. Celkem pochopitelně si říkáte, že se vlastně tak moc nestalo, se situací jste si poradili, a když budete volat policii, můžete se zbytečně dostat do problémů. A máte vcelku i pravdu, jenže…

Co když ten „otravný feťák“ někde za rohem zkolabuje a policie začne vyšetřovat, co tomu předcházelo? Nebo po vašem odchodu napadne někoho dalšího a ten už se neubrání?

Sice nejste ze zákona povinni volat policii po každém střetu, ale můžete se pohybovat na hraně překročení zákonné povinnosti překazit a oznámit závažný trestný čin (vyjmenovaný v TZ) nebo povinnosti poskytnout pomoc „osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění“.

Pravděpodobnost, že se nestane vůbec nic je velmi vysoká. Ovšem pokud se přeci jen něco stane, můžete mít vážné problémy se zákonem. O morální stránce věci nemluvě. Rozhodnutí je na vás.

O právní stránce sebeobrany, tom, co říct (nebo neříkat) přivolané policii, si povíme v samostatném textu. A zaměříme se nejen na právní, ale i jiné možné následky řešení sebeobranné situace.