Odpojení připojením aneb přítomná nepřítomnost

Řeším tohle téma často v kontextu sebeobrany, ale jeho dosah je mnohem, mnohem širší. Když jsme zcela zaboření do online světa a přestáváme vnímat, co se děje kolem nás, nestáváme se jen snadnou kořistí pro potenciálního útočníka. Nadměrné a neuvážené používání moderních technologií postupně mění naše vnímání přítomnosti, vztah k realitě i k druhým lidem. Proměňuje naše vztahy. Celý náš život. Čím dál více žijeme odpojeni připojenímpřítomně nepřítomní.

Když jsme se bavili o sebeobranných prostředích a improvizovaných zbraních, klientka na kurzu se mě zeptala, jestli je vhodné použít telefon jako zbraň, když jde po ulici a drží ho v ruce. Moje odpověď začala otázkou: „A proč držíš telefon v ruce, když jdeš po ulici?“

Odpojení

Dnes a denně vídám lidi i v potenciálně nebezpečných situacích „vypnuté“, ve stavu „ideální oběti“, připravené vkročit pod auto nebo napochodovat do sloupu. Vídám lidi, jak sedí někde ve společnosti dalších lidí, ale doopravdy tam s nimi nejsou. Jejich pozornost je online.

Koukejte, na dálnici nabouralo UFO! (Vygenerováno AI za 5 vteřin.)

A nezapomeňme na ty, kteří už ani nejsou schopni krásný (nebo naopak příšerný) reálný okamžik nezachytit mobilem a „neobohatit“ jím online svět. Kde ve skutečnosti třeba záběr na autonehodu nikoho nezaujme, protože takových plavou online mraky…

A koneckonců si můžete nechat za pár vteřin nějaký vygenerovat AI. Takže, @kavicky_a_myšlenky, kvůli tomu tvému rozmazanému záběru lehce pomačkaných plechů jsi nabourala auto před sebou zbytečně. Nikoho to nezajímá.

Přesto se kvůli tomu vytrháváme z reality, opouštíme přítomný okamžik. Nebudu psát o tom, jak si kvůli fotce nebo videu zapomínáme vychutnat úchvatné barvy a jedinečnou atmosféru západu slunce. Chuť jídla. Okamžik s přáteli… Podobné věci jsme všichni slyšeli stokrát, chápeme problém… a stejně to děláme. Mě nevyjímaje.

Online

Tohle všechno je jen špička ledovce. Boomeři, generace X a ranní mileniálové, my, kdo jsme ještě kdysi komunikovali s jinými lidmi převážně tváří v tvář, ne virtuálně, nemůžeme ani pořádně pochopit, do jaké míry se u mladších proměnil způsob interakce se světem. A dál proměňuje a bude proměňovat – se stále se zrychlujícím vývojem technologií.

Vezmeme si konkrétní příklad a trochu si zaspekulujeme. Když se svými vrstevníky komunikujete převážně online, ten další krok, odebrání reálného člověka na druhé straně, už nemusí pro někoho být tak zásadní. A jak by mohli reální lidé, se kterými je interakce někdy náročná, můžou s vámi nesouhlasit, dokonce reagovat vyloženě negativně, konkurovat někomu (tedy spíše něčemu), vytvořenému, aby s vámi komunikoval tak, že se vám to bude líbit a budete chtít víc? Samozřejmě mluvím o AI chatbotech. A nový rozměr tohle téma dostává v souvislosti s fenoménem AI společníků.

Přidejme fakt, že jsou stále mladší lidé na internetu vystavování pornografickému obsahu, a můžeme si vykreslit „postapokalyptický scénář“, ve kterém lidstvo vymře, protože rozmnožovat se online (navíc s AI společníkem) jaksi není možné.

Budoucnost?

Rozklikněte a seznamte se s mým novým klukem. Je sexy, milý, věrný a generovaný AI.

Jo, je to trochu divoká spekulace, ale upřímně: Vy jste si před 10 lety dokázali představit všechno, co je dnes díky (nebo kvůli) technologiím možné? V posledních letech se v řadě zemí (včetně USA, Japonska a západní Evropy) ukazuje pokles zájmu mladých lidí o partnerské vztahy a sexuální aktivitu. Výzkumy přímo nesvádějí vinu jen na technologie (online komunikace, AI chatboty, dostupnost pornografického obsahu), ale stále častěji poukazují na jejich podíl.

A je to vlastně logické. Když na vás v chytrém telefonu od ranného věku ze sociálních sítí vyskakuje explicitní pornografický obsah, těžko budete „odvaření“ z toho, že Kláře ze 7.B začalo něco pučet pod tričkem. A proč byste se snažili s ní navazovat reálný lidský kontakt (všichni si vzpomínáme, jak tyhle první nesmělé pokusy byly náročné), když si můžete psát s AI „přítelkyní“, která je nadšená z čehokoli, co z vás vypadne? Vždycky tu je, stačí kliknout. Když vás to přestane bavit, prostě aplikaci zavřete. A ona se neurazí.

Přítomnost

No dobře, hrozba vyhynutí lidstva z důvodu nezájmu o činnosti související s rozmnožováním a přesunutí života do sféry, kde se rozmnožovat ani nedá, trochu hraničí se sci-fi. A každopádně to nebude vyloženě zítra. Vraťme se do přítomnosti. Což je koneckonců celkem vhodný dvojsmysl.

Přesouvání milostných vztahů do virtuální reality je jedna věc, zatím v počátcích a s nejasným budoucím vývojem. Ale stále stoupající odpojenost od reálných lidí a reálného života je už rozšířeným faktem. Kontakt s lidmi není bezproblémový. A motivaci k tomu obtíže v mezilidských vztazích překonávat u mnohých snižuje dostupnost alternativ, jak „zabít čas“ a potlačit pocit osamělosti.

Pokud jste před lety s nikým nenavázali kontakt, seděli jste doma, kde jste mohli tak leda koukat na jeden z několika málo TV kanálů. (Nebo si číst, ale tahle aktivita začala vymírat ještě dřív než offline komunikace.) Dnes vytáhnete telefon a můžete se ztratit v nekonečné záplavě online obsahu. Stále méně kvalitního, stále odtrženějšího od reality, ale divák už dávno není náročný.

Digitální disociace

S nadužíváním zábavních technologií digitální éry ale neztrácíme reálný kontakt „jen“ s druhými lidmi a offline světem. Ale i sami se sebou. Kdykoli nám v průběhu dne vyvstane „prázdný moment“ (třeba při cestování MHD nebo v čekárně u doktora), můžeme sáhnout po telefonu a vyplnit ho bezmyšlenkovitým scrollováním.

Nejsme nikdy nuceni zůstat sami se svými myšlenkami a pocity. Pokud chceme někdy být sami se sebou, musíme si tuto možnost vědomě zvolit. Potlačit puzení, že neustále musíme „něco dělat“, a věnovat vědomou pozornost tomu nejdůležitějšímu reálnému člověku v našem životě – sami sobě.

Pamatujete si ten svého času naprostý trhák – film Matrix? V dystopické budoucnosti Matrixu žijí lidé v dokonalé virtuální realitě vytvořené stroji, zatímco jejich skutečná těla leží ve vaničkách s tekutinou, napojená na kabely a elektrody, které stimulují mozek a odebírají z nich energii. Dnes jsme reálný svět do značné míry vyměnili za virtuální sféru – zdaleka ne tak dokonalou – a to dobrovolně. Neležíme sice ve vaničkách, ale od svých fyzických těl jsme i bez datového kabelu odvádějícího naše vědomí kamsi online stále více odpojení.

Neo by z nás neměl radost. V moři jedniček a nul ztrácíme sami sebe, skutečné vztahy i schopnost být přítomní.

Neříkám, že bychom měli zahodit všechny chytré technologie a jít někam do divočiny objímat stromy. (I když by to jako forma digitálního detoxu občas nebylo vůbec špatné.) Jen vyzývám k tomu, abychom se taky někdy odpojili od online světa a připojili zpátky k tomu skutečnému.

Pořád tu je. A je krásný.

Mohlo by se vám líbit

Po boji 2: Právní aspekty sebeobrany

V předchozím textu jsme probrali, kdy končí sebeobranná situace, teď se zaměříme na téma, o které se nejen klienti kurzů sebeobrany zcela pochopitelně velmi zajímají – jak se bránit a nedostat se při tom do střetu se zákonem. Právní aspekty sebeobrany si zkusíme probrat s důrazem na praktickou stránku. Okolnosti vylučující protiprávnost činu Troše té „právničiny“ se ale nevyhneme. Trestní zákoník vymezuje určité situace, kdy jednání, které by jinak bylo trestné nebo přestupkem, není protiprávní. […]

Zahrajte si s rodinou

Přemýšlíte, jak odlepit děti od displejů a monitorů, strávit nějaký čas všichni společně, a stmelit tak rodinu? A počasí nepřeje pobytu venku? Zkuste své nejbližší nalákat na nějakou deskovou hru. Vybrali jsme pro vás pár tipů. NOVINKY Rodinnou hru Granna Monster park ocení hlavně milovníci různých zábavních parků. Zahrajte si na manažery parku plného různých příšerek, budujte u svých dětí zábavnou formou obchodní talent a rozvíjejte jejich strategické myšlení. Hra se hodí pro děti už […]

Když ti život nadělí citrony…

„When life gives you lemons, make lemonade,“ radí anglický idiom. Myslím, že je to naprosto skvělá motivační věta. Teda pokud máte pocit, že máte nějak moc přátel. Když vás něco trápí, jedna z posledních věcí, které chcete slyšet, je hraběcí rada o pozitivním přístupu. Ne že by snad bylo něco špatného na snaze přetavit špatné zkušenosti do něčeho přínosného a udržet si naději a nadhled. Vůbec ne. Jen to je něco, k čemu musí každý […]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Web používá Akismet ke snížení množství spamu. Zjistěte, jak jsou zpracovávány údaje z komentářů.