Nedávno ti vyšla tvoje už třetí kniha, jak se ti to jako mladé spisovatelce podařilo? Bylo náročné dosáhnout vydání hlavně tvé prvotiny?

Co na to říct. Byla to fuška. Je to stejné jako v jakémkoliv jiném oboru. Je to jako jít na pracovní pohovor, na konkurz, k přijímacímu řízení na vysokou nebo střední školu. Stále musíme někomu dokazovat, že máme hodnotu, že ji má naše práce, to, čemu věříme. Není to spravedlivé ani trochu. Vždyť za nás vlastně rozhodují druzí. Čekáme na něčí ortel. Na ortel lidí, které neznáme a kteří neznají nás. Dají nám druzí šanci nebo nedají? A kdo jim k tomu dal vlastně pravomoc? Možná, že jsem trochu odbočila, ale mé knihy jsou o boji s nastolenými pořádky a nespravedlností, takže je to bezesporu k věci.

Pozoruješ, že se tvé psaní nějak vyvíjí, mění? V čem jsou třeba tvé tři romány od sebe vzájemně odlišné?

Máš pravdu, vyvíjí se, ale jádro zůstává stejné. Bez něj by pro mě nemělo smysl psát. Sdělení, myšlenka se vinou bok po boku všemi mými knihami jako ona pověstná Ariadnina nit. Je to pojítko, smysl. Ale nic z toho by nemohlo existovat bez příběhu a jednotlivých postav, bez dobrodružství a fantastických prvků. Moje třetí kniha Lucifer a Markétka je například ze všech tří nejtlustší, možná i čtenáři nejbližší, nejvtipnější a nejlidštější. Ale Galilejec byl první, je to takový základní kámen, příběh všech příběhů. A Nesmrtelný hrabě stojí uprostřed.

Ve svých knihách pracuješ často s velmi známými postavami, ať už skutečnými, nebo mytickými. Ježíš, nesmrtelný hrabě de Saint-Germain nebo třeba Lucifer. Ten se výrazně objevuje právě ve tvém nejnovějším románu Lucifer a Markétka. Jaký je „tvůj“ Lucifer a jaký k němu vlastně ty osobně máš vztah?

Dobrá otázka. Myslím, že jsme si náš vztah budovali. Tak se to říká, ne? Pracovali jsme na něm. Je to znát z prvních dvou knih. On je vlastně taková šedá eminence mé tvorby. Stínová a všudypřítomná postava, jejíž podoba se proměňuje. Vždyť i v odborných textech se badatelé shodují na tom, že je Lucifer především nositelem světla. U Blavatské konkrétně nositelem světla poznání. Vlastně nikdy nebyl Satanem. To jsou dvě docela odlišné postavy. A já se s touto skutečností rozhodla pracovat, aniž bych ji vlastně dopředu znala. A nejsem jediná. Asi se vždy trochu vědělo, že je to s ďáblem potažmo Luciferem trochu jinak. Vyselo to ve vzduchu, jako pozapomenutá pravda. Vzpomeňme si na nemálo pohádek a v neposlední řadě na seriálového Lucifera v podání Toma Ellise.

Jaký je to pocit držet v ruce vlastní vytištěnou knihu, vidět někoho třeba v metru číst tvou knihu nebo se třeba podepisovat příznivcům? Kdy nejvíce cítíš pocit naplnění, takové to: „Tak přesně pro tohle píšu!“?

Ano, je to tak neuvěřitelný pocit, že když se dívám na své knihy nebo se podepisuji nebo mi lidé píší a třeba docela cizí, jak se jim knížky líbí…. mám problém uvěřit, že je to skutečné. Je to zázrak. A nikdy za něj nepřestanu být vděčná. Je zázrak, že lidé s mými hrdiny souhlasí, že rozumí mně i jim a já pak zase třeba i porozuměla mým čtenářům. Navzájem si tak o sobě dáváme vědět a podporujeme se.

Určitě jsi dostala hodně pozitivních reakcí na své knihy. Napadá tě nějaká, která tě obzvláště potěšila?

Samozřejmě, těší mě všechny. Moc za ně děkuji každému zvlášť. Je to ohromná podpora. Zvláštní místo mezi nimi patří mým rodičům. Oni jsou mými prvními čtenáři i kritiky.

A setkala ses také s nějakou kritikou od čtenářů? Jak ji přijímáš?

Kritika zabolí hlavně v prvním okamžiku. Musím se pak vždy zeptat sama sebe, zda je konstruktivní, zda si ji mám vlastně vůbec brát osobně. To platí ale v každém oboru.

Tohle je asi trochu návodná otázka, ale myslíš, že je knížka vhodný dárek pod stromeček? A pro jaké čtenáře bys doporučila Lucifera a Markétku?

Knížka je ten nejvhodnější dárek nejen pod stromeček. Darovat příběh je to nejkrásnější. Příběhy si lidé vyprávěli vždycky, aby se poučili, aby se potěšili, aby zahnali temnotu nejen za okny. A Lucifer a Markétka doufám, že temnotu zahnat svedou. Věřím v to. Zvláště v dnešní době je to zapotřebí více než třeba před rokem.

A teď asi trochu náročnější otázka, vím o tobě, že jsi velmi skromná. Ale zkus trochu vlastní dílo „prodat“ a říct čtenářům, proč by měli sáhnout právě po Luciferovi a Markétce.

Inspirovala jsem se Faustem, Goethem, takže v první řadě jde o parafrázi známého příběhu konfrontace člověka s ďáblem. Zároveň je to zábavné, překvapivé, jak už jsem řekla i lidské, laskavé, ale také dobrodružné čtení. Lucifer je sympaťák. Je to učitel, kterého bych si rozhodně přála mít. Je to znovu o nesmrtelnosti, protože zde vystupuje hrdina Nesmrtelného hraběte Laurent (hrabě de Saint-Germain). Je to o tom, že nadpřirozeno je možná jen přirozeností, kterou jsme ztratili a můžeme ji znovu získat.

Jak myslíš, že ovlivní letošní Vánoce současná situace spojená s epidemií nového koronaviru? Jak dopadá situace na tebe a jak se s ní vyrovnáváš?

Ta situace nás ovlivňuje skoro celý jeden rok. Nevěřila jsem tomu, že by mohlo něco Čechům vzít Vánoce. A je asi jen na nás, jestli si je opravdu vzít necháme. Každý z nás je teď hrdinou svého vlastního příběhu. A v každém velkém příběhu, a každý z nás nějaký oblíbený máme, nakonec dobro nad zlem zvítězí. Nemohla bych věřit tomu, co píšu, kdybych nevěřila právě tomu. A tak se snažím s celou situací vyrovnat já. Beru si příklad nejen ze svých hrdinů, ale ze všech hrdinů, kteří mě v průběhu života v mnoha příbězích zasáhli.

Lucifer a Markétka

Ve volném pokračování románu „Nesmrtelný hrabě“ autorka opět svým osobitým stylem s lehkostí vypráví poutavý příběh a současně předkládá čtenáři zásadní otázky lidské existence. Nechybí ani humor a romantika, jak jinak než ve velmi netradiční podobě.

“Lucifer a Markétka” vypráví příběh rodičů Johanna Wolfganga Goetha a postav, které jednoho z největších autorů světové literatury možná inspirovaly k napsání jeho nesmrtelného díla o doktoru Faustovi. V románu se setkáváme s tak poutavými postavami, jako jsou nesmrtelný hrabě de Saint-Germain nebo sám Lucifer. Autorka rozehrává historickou a milostnou fantasy, zalidněnou reálnými historickými postavami i postavami nadpřirozenými, které ovlivňují osudy skutečných lidí.

Anotaci románu si můžete přečíst na webových stránkách autorky.

Kristýna Freiová

Mladá spisovatelka Kristýna Freiová má na svém kontě již tři knihy. Její prvotinu Galilejec vydalo v roce 2017 nakladatelství Fortuna Libri. Ve stejném nakladatelství vyšel také Kristýnin druhý román, Nesmrtelný hrabě, v roce 2019. Její zatím poslední román, Lucifer a Markétka, vyšel v nakladatelství Brána (Euromedia Group).

Kristýna píše své knihy s cílem přimět čtenáře dívat se na svět odlišným způsobem, s myšlenkou, že možné je opravdu cokoliv. Její poutavé a čtivé texty často polemizují se zavedenými pravdami a přimějí čtenáře k zamyšlení.

Kristýnu Freiovou znáte například také z dřívějšího rozhovoru pro život-online.cz.