Barbora Mottlová: Diváci se nedají ošidit

Mnohostranně talentovaná Barbora Mottlová nám v rozhovoru prozradila mimo jiné, jaká byla její oblíbená role, o jaké roli sní nebo třeba jestli prožívá trému.

 

Patříš mezi mnohostranné talenty – herectví, zpěv, moderování, modeling. V čem se tyto role nejvíce liší a co mají naopak pro tebe společného?

Řekla bych, že takové to “hraní” patří ke všem těmhle oborům neodmyslitelně. Člověk to musí dělat srdcem a se zápalem. Jinak je to plytké a fádní. Taky je tělo a mysl tím hlavním nástrojem a v tom jsme každý sám za sebe. A v čem se liší? No je to jako srovnávat zmrzlináře s řezníkem…

 

Otázka, na kterou asi musí odpovídat každý divadelní a současně filmový/seriálový herec: Vyhovuje ti více natáčení, nebo nedáš dopustit na „prkna, co znamenají svět“?

Jeviště a kamera jsou každý svět sám pro sebe. Jde sice pořád o hraní, ale je to podstatně jiné. Rozhodně bych si nechtěla vybírat. Zbožňuju vše, co dělám a moc mi vyhovuje ta pestrost a rozmanitost. V poslední době se ale věnuji hlavně divadlu. Mám ráda tu energii a všechno “navostro”. Diváci se prostě nedají ošidit. Nedá se to zastavit a začít znovu a lépe. Když se něco nepovede, jak by mělo, je jen na nás, abychom to uvedli na pravou míru, a to nasazení a adrenalin mě neskutečně baví.

Dokážeš říci, která byla tvoje nejoblíbenější role a na kterou třeba naopak nevzpomínáš moc ráda?

Jsem člověk, který si dokáže po svém užít všechno, ať už je zima nebo teplo, Velikonoce nebo Vánoce. Takže si užívám i svoji barevnou práci. Nejraději asi vzpomínám na svoji roli Andrejky ze seriálu Přijela pouť. To je moje dosavadní životní role.

 

A máš nějakou vysněnou roli?

Chtěla bych hrát postavu, která potřebuje dlouhou a hlubokou přípravu. Ať už sportovní nebo psychickou a duševní. Ráda bych studovala a poznávala. Byla by to role třeba nějaké agentky s bojovým uměním nebo bych si ráda zahrála třeba duševně chorou ženu s velkými potížemi.

 

Co byla pro tebe ve tvé kariéře největší výzva a jak ses s ní utkala?

Všechno nové je pro mě výzva. Ať už těžká písnička nebo nová role. Ale jak už jsem řekla, vše dělám s chutí.

 

A co tréma? Zakoušíš ji pořád a při jakých příležitostech býváš nejvíce nervózní (pokud vůbec)?

Samozřejmě! A byla bych asi pěkně nervózní, kdybych žádnou trému neměla. Pro mě je to důkaz zodpovědnosti a toho, že mi na tom záleží. Kdybych to dělala s prstem v nose, asi by mě to vůbec nebavilo…

Co pokládáš za svůj dosavadní největší úspěch?

To že vůbec nepiju alkohol, nekouřím a v životě jsem neměla ani trávu. V naší branži je to hodně atypické.

 

Do jaké míry se snažíš chránit si soukromí a jak se ti to daří?

Jsem slepičí prdelka, takže tohle úplně neřeším. Nedělám nic, za co bych se měla stydět, podle svého uvážení.. Jediné, co si myslím, že nikomu cizímu není nic do toho s kým chodím 🙂

 

Kdybys nebyla herečka, zpěvačka a moderátorka, čím by ses nejspíš živila?

Láká mě spousta dalšího… Třeba bych si chtěla zkusit dělat ve fastfoodu, být chvíli na pokladně v supermarketu, nebo taková ta sexy sekretářka… Ale na delší dobu? To už budu asi manželka a máma.

 

Kde tě budeme moci v nejbližší době vidět a slyšet?

Nově teď budu pravidelně hrát ve Strašnickém divadle a diváci se můžou těšit na novou skvělou komedii Úžasná paní Flintová. Další komedie, která stojí za “vypíchnutí”, nese název Tři letušky v Paříži. A na co se nejvíc těším, je, že vydávám svůj nový singl, který se jmenuje Udělej mi to. A divoký videoklip k němu. Nejde o žádnou “čuňárnu”, jak by se mohlo zdát, ale je to vtipný text a chytlavá melodie od skvělého muzikanta Pokáče.

 

(foto: archiv – Barbora Mottlová)

Mohlo by se vám líbit

Kristýna Freiová: “Co když nemusíme nic a můžeme cokoliv?”

S Kristýnou Freiovou, autorkou románu “Nesmrtelný hrabě”, jsme si povídali o její druhé knize, kterou vydala Fortuna Libri, o psaní nebo taky třeba o nesmrtelnosti…   O čem je vaše nová, již druhá kniha Nesmrtelný hrabě? Jak už název napovídá, je to román o nesmrtelnosti, ale nejen o ní. Hlavním hrdinou mé knihy je jedna […]

Jak oslavíte Mezinárodní den dětí?

Jako každým rokem, i letos 1. června oslavíme Mezinárodní den dětí. Víte, kdy vznikl a co je vlastně jeho smyslem? A už jste si naplánovali, jak svým potomkům jejich den zpříjemníte?   Trocha historie Prvním iniciátorem založení dne oslavujícího děti byl turecký ochránce národních práv Mustafa Kemal, který se v souvislosti s Tureckou válkou za […]

Například paní Michaela se po několikaletém pobytu v ústavu přestěhovala na Slapy do tehdy nově zrekonstruovaného objektu bývalé fary, kde jsou poskytovány služby těm, kteří vzhledem ke svému postižení potřebují vyšší míru podpory. Po čtyřech letech se stala první obyvatelkou nově postaveného domu Na Vyhlídce, kde žijí samostatnější klienti, kterým stačí jen omezená přítomnost a pomoc asistentů. Denně navštěvovala sociálně terapeutickou dílnu Slapy. Paní Michaela nyní žije v rámci Podpory samostatného bydlení v Mníšku pod Brdy sama. Terénní služba Portusu jí pomáhá, aby mohla samostatně žít ve svém bytě, což se jí daří už od roku 2017, přestože předtím většinu života žila v různých ústavech. Paní Michaela byla první, kdo se k tomuto kroku odvážně rozhodl, a stala se tak inspirací pro další. S podporou asistentů si sama nakupuje, vaří, uklízí, jezdí na výlety, chodí do práce. Zkrátka žije normální život.

Chodník slávy: Zapište se do životů lidí s mentálním handicapem

Nezisková organizace Portus Praha, z.ú. představila novou iniciativu rámci celostátní benefiční sbírkové a osvětové kampaně AKCE CIHLA. Projekt Chodník slávy nabízí všem, kdo chtějí podpořit lidi potýkající se s mentálním znevýhodněním, unikátní možnost zapsat se pozitivně do jejich životů. A současně získat trvalou připomínkou svého přispění v podobě “chodníku slávy” v blízkosti objektu Chráněného bydlení […]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..