Hudbě se věnujete už od dětství a profesionálně vlastně již od 9 let, kdy jste získal svou první roli v muzikálu Monte Christo. Jak jste tenkrát svou úlohu vnímal? A na co z této doby nejraději vzpomínáte?

Vůbec nijak. Lítal jsem po kongresovém centru na koloběžce, celého uříceného mě akorát mamka vždycky odchytila a nasměrovala na jeviště, abych zazpíval písničku, a hned, co jsem slezl, jsem v jízdě pokračoval. O pauzách jsem pak “pomáhal”, spíš se ale doslova motal pod nohama technikům při přestavbách, což vzhledem k obrovským kulisám, které na tom představení byly, bylo dost nebezpečné. Celé to prostředí pro mě bylo jedno velké hřiště.

V roce 2007 jste získal cenu Objev roku v anketě Český slavík. Jak významné je pro vás toto ocenění?

Byl to pro mě jasný milník, že to, co jsem začal dělat, opravdu má smysl a že to někoho zajímá. Hned jsme začali pracovat na sólové desce, ke které se posléze přidala další, nemluvě o dalších rádiových singlech. Z koníčku se náhle stala práce a s ní spojené veškeré zodpovědnosti, radosti i starosti.

Měl jste možnost zahrát si po boku Jiřího Suchého v Semaforu. Jaké to bylo stát na pódiu s tak významnou postavy české kulturní scény?

To už jsem byl ve věku, kdy jsem to vnímal. Moc dobře jsem si uvědomoval, jaká ikona pan Suchý je a jaká je to čest po jeho boku hrát. Právě od něho jsem získal první rady, jak se na jevišti při činohrách pohybovat, jakým způsobem mluvit. Byla to pro mě ta nejlepší možná škola.

Účinkoval jste v opravdu hezké řádce muzikálů. Dokážete říct, která role vám nejvíce přirostla k srdci? A máte třeba nějakou vysněnou?

Na to neexistuje žádná jiná, než zcela tuctová odpověď. Každá role má něco a každá pro mě znamená něco jiného. Ať už tím, že byla první, že byla poslední dětská, že byla první velká, že byla tak těžká, že jsem byl vždy absolutně ve stresu, nebo že to nebylo nic jiného než radost jí hrát. Moc rád vzpomínám na Bídníky. V těch jsem se objevil nejprve jako malý Gavroche, po letech jsem si tam pak zahrál jednu z hlavních rolí, o které by mě předtím nikdy ani nenapadlo, že bych si ji, až budu starší, zahrát mohl – Maria. Mýdlový princ je zase představení, kde je sranda od začátku do konce a každá repríza je něčím jiná. Divadlo mě baví s tím vším, co je s ním spojeno, takže to je pro mě nejdůležitější. A vysněná role? Tu nemám – baví mě, jak se to vždy nečekaně vyvíjí a jaké role nahodile přicházejí.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?

Když se nám vloni narodila dcera Amelie, uvědomil jsem si, že veškeré dosavadní věci a věci kolem jsou vlastně malichernost. Takže to, že ji máme, je krása a to ostatní už jsou jen třešničky na dortu.

Vystupoval jste také mimo Českou republiku a to na velmi zajímavých místech, jako třeba na Filipínách, v Moskvě, na ostrově Mauricius nebo na africkém kontinentě. Přineslo vám to nějaké zajímavé, překvapivé zážitky? Je publikum v různých zemích nějak odlišné?

Na Filipíny jsem letěl na otočku na 3 dny včetně cesty a vystupoval jsem tam na festivalu české kultury a gastronomie. Po mém vystoupení přišel pán, manager přilehlého hotelu, že má zahradní slavnost pro své zaměstnance a že by si moc přál, abych tam vystoupil jako host. Okamžitě jsem tam tak získal můj první Filipínský “kšeft” a zpíval jsem pro 1000 Filipínců. Měl jsem připravený anglický program a oni byli absolutně nadšeni. Přišel jsem si jak na koncertě pro ty nejvěrnější fanoušky. Naopak mě ale při těchto zahraničních výpravách překvapilo to, jak moc jsou lidé, co jsou ochotni se bavit, vlastně stejní a to v tom nejlepším slova smyslu. Naopak mi přijde, že tady v Čechách jsme nějak zbytečně moc upjatí a jen tak se nedokážeme bavit a radovat z  maličkostí.

Jaké jsou vaše dlouhodobé plány do budoucna? Chcete se věnovat především muzikálům, nebo se zaměřit hlavně na svou sólovou kariéru? A plánujete „prorazit“ také v zahraničí?

Já jsem nikdy nedával přednost ani jednomu. Věnuji se vždy tomu, co má v daný moment ten největší smysl, a ta kombinace mě právě baví. Aktuálně připravuji vánoční desku a k tomu tour s 22 koncerty po celé republice. Druhá polovina roku tak bude právě spíš o mé sólové kariéře a s tím spojených věcech. Také stavíme koncertní program společně s operní pěvkyní Michaelou Gemrotovou a kapelou KlasiX, kde kombinujeme populární hudbu, operu, filmové melodie a muzikál. Do divadla si vlastně chodím spíš odpočinout a odreagovat od starostí s mými vlastními projekty.

Kdy se mohou vaši fanoušci těšit na nové album?

Na podzim 2019.

Kde vás můžeme v nejbližší době vidět a slyšet?

Přes léto mám několik vystoupení napříč republikou. Velký koncert nás pak právě s KlasiXem čeká 31. 10. 2019 ve Smetanově domě v Litomyšli. No a pak už hurá na Vánoce. Všechny termíny mám uvedené vždy na mém webu www.josefvagner.cz.

A na závěr trochu „hravě“: Kdybyste nebyl zpěvák, jakému povolání byste se nejspíš věnoval?

Duší jsem asi trochu dobrodruh. Miluju živly, hlavně vodu a vítr, takže bych byl klidně kapitánem nějaké lodi, což mám alespoň jako koníček.